Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /home/tempuspolska/ftp/natura2000-pl-cz.info/wp-includes/pomo/plural-forms.php on line 210

Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /home/tempuspolska/ftp/natura2000-pl-cz.info/wp-content/plugins/revslider/includes/operations.class.php on line 2854

Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /home/tempuspolska/ftp/natura2000-pl-cz.info/wp-content/plugins/revslider/includes/operations.class.php on line 2858

Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /home/tempuspolska/ftp/natura2000-pl-cz.info/wp-content/plugins/revslider/includes/output.class.php on line 3708
PŘĺRODA POHRANIČĺ – Natura 2000 – PL – CZ

Soustava lokalit Natura 2000

je novou formou ochrany přírody v Evropské unii, která doplňuje stávající systém chráněných území a objektů. Za oblasti Natura 2000 se považuje nejdůležitější oblasti pro zachování ohrožených nebo velmi vzácných druhů rostlin, zvířat nebo charakteristických přírodních stanovišť významných pro ochranu přírodních hodnot Evropy, tj. biodiverzity. Společné aktivity pro zachování přírodního dědictví Evropy založené na jednotné legislativě mají za cíl optimalizovat náklady a zvýšit přínos pro životní prostředí. Oblasti Natura 2000 jsou součástí evropské ekologické sítě s vědecky prokázaným dobře zachovalým přírodním prostředím, a proto jsou to – místa známá po celé Evropě, vhodná pro efektivní pasivní a aktivní odpočinek. A všechno to způsobuje, že přitahují stále více turistů.

Proč Natura 2000?

  • Kvůli ochráně nejcennější přírody pro budoucí generace
  • Abychom mohli žít v čistém prostředí
  • Kvůli zachováni mizejících a ohrožených druhů rostlin, zvířat a míst, kde se nacházejí a je možné je potkat

Zveme Vás k návštěvě prezentovaných lokalit Natura 2000 v polsko-české příhraniční oblasti a seznámení se s dalšími turistickými zajímavostmi v této oblasti.

Tyto lesy zahrnují jeden z největších kompaktních lesních komplexů v Polsku. Dominantní jsou zde neplodné písčité stanoviště, na kterých dobře rostou borovicové lesy s chudými mechovými a bylinnými patry složenými převážně z vřesu a borůvek. V patře křovin na suchých stanovištích se nachází Janovec metlatý a na vlhkých – Krušina olšová. V úrodnějších stanovištích se vyskytují ostrovy smíšených lesů a fragmenty listnatých lesů: bučin a dubohabřin. Poblíž města Węgliniec se nachází rašeliniště a komplex rybníků – Rybníky Parowskie, obklopené starými duby. Rozmanitost krajiny zajišťují rozsáhlé vřesoviště a březové lesy v oblasti obce Świętoszów a na níže položených místech a v zamokřených územích – také malé fragmenty olšových lesů. Bylo zde zjištěno 19 druhů hnízdících ptáků uvedených v I příloze Směrnice o ptácích a 9 z nich bylo zařazeno na seznam druhů ohrožených v Polsku vyhynutím, Polského Červeného seznamu ohrožených druhů. Dolnoslezské Bory jsou nejdůležitějším útočištěm v jihozápadní části Polska pro Orla mořského, Luňáka červeného, Lelka lesního. V této oblasti byl zjištěn výskyt jedné z největších populací sov v Polsku: Sýce rousného (cca. 200 hnízdících párů) a Kulíška nejmenšího (cca. 100 párů).

Bory dolnośląskie
Bory dolnośląskie

Tyto lesy zahrnují západní část Dolnoslezských Borů. V stromovým patře dominuje borovice, zřídka se vyskytují fragmenty listnatých lesů. Lesy byly významně osušené drenáži ale bobři, kteří byli tady zavedeni před několika lety, vytvořili mnoho mokřadů. V západní části útočiště naházejí se četné rybníky. Byl zde zjištěn výskyt až 21 druhů stanovišť uvedených v I příloze Směrnice o stanovištích i když celkově zabírají plochu o nepříliš velké rozloze. Obzvlášť hodnotné jsou zamokřená území (rašeliniště vrchovištní, bahenní lesy) a také zamokřené vřesoviště s vyskytujícím se atlantským druhem Vřesovcem čtyřřadým, Hrotnosemenkou hnědou a Bahničkou trsnatou. Mezí Nisou a Kwisou nacházejí se přírodní stanoviště o nejvyšší přírodní hodnotě, kde se vyskytují rosliny atlantických druhu a zde mají okraj svého rozmezí v Polsku. Vyskytuje se tady také bohata fauna lesních bezobratlovců, v tom dva stanoviště Šidelka ozdobného (z celkem 3 v Polsku!) a také vážek: Klínatky rohaté a Vážky jasnoskvrnné. Je možné zde nalézt staré stromy ve kterých žijí brouci: Páchník hnědý a Roháč obecný. Tato lokalita je důležitým útočištěm vlka, kterého 1 – 2 smečky pravidelně se vyskytují na tomto území.

Uroczyska Borów Dolnośląskich

Zahrnuje fragmenty údolí Lužické Nisy spolu s údolím její pravého přítoku – říčkou Bielawkou. Údolí Nisy osahuje zde hloubky až 20 metrů a má přirozenou povahu blížící se té původní, přírodní: zde se vyskytují strmé svahy, četné zákruty (meandry) a sesuvy. V korytě řeky Nisy však existuje několik umělých kamenných jezů zdýmajících vodu a sem a tam jsou břehy řek vyztuženy a zarámovány protipovodňovými hrázemi. Úrodné půdy – říční půdy jsou zarostlé jehličnatými, listnatými a smíšenými lesy. Místy vznikla krajinná mozaika: otevřené vody slepých říčních ramen obklopené bažinami sousedí s písčitými loukami a dokonce s termofilními loukami (xerotermickémi loukami), kde můžeme vidět například i Smil písečný. Na území útočiště se vyskytují vážky nebo motýly. Z druhů které jsou zahrnuté na Červený seznam ohrožených nebo mizících druhů zde se vyskytují: vážky – Vážka nědoskvrnná a Vážka žlutoskvrnná a také brouk Roháček kozlík. Z obojživelníků a savců zmíněných v II příloze Směrnice o stanovištích byl zde zaznamenán Čolek velký, Kuňka obecná, Vydra říční a Bobr evropský.

Pieńska Dolina Nysy

Útočiště se táhne od Trzcińce ke Zgorzelci. Oblast zahrnuje vysoce rozmanitou krajinu údolí řeky, od soutěsek poblíž obce Posada až do meandrů a marši směrem ke Zgorzelci. Nisa na tomto úseku je regulovaná řeka, přesto časté záplavy ve výsledku způsobují dobrý stav zachováni doprovodných stanovišť, díky zachování tradičního způsobu hospodaření (vypásaní dobytka a extenzívní využití luk). Vyskytuje se zde 10 typů přírodních stanovišť, z nichž nejvýznamnější je komplex lučních stanovišť, které jsou útočištěm mnoha rostlinných a živočišných druhů. Území útočiště je silně ohroženo ze dvou důvodů: invazí rostlin umělé přinesených člověkem, jako je Křídlatka japonská, Netýkavka žláznatá nebo Slunečnice topinambur a také hospodařením: zakládáním chovných rybníků, oráním luk a změnami v územních plánech pozemků (na stavební a průmyslové). Kromě druhů zvířat, běžných v jiných útočištích (např, bobr, vydra nebo Netopýr velký) vyskytuje se tady celá řada hodnotných druhů hmyzu, mimo jiné Klínatka rohatá, Ohniváček černočárný, Modrásek očkovaný a Modrásek bahenní.

Przełomowa Dolina Nysy Łużyckiej
Przełomowa Dolina Nysy Łużyckiej

PŘĺRODNĺ REZERVACE

V přírodní rezervaci „Rašeliniště u Węglińce” o celkové rozloze 1,35 ha nachází se výjimečné pro nižší nadmořské výšky seskupení chráněné Borovice blatky. Tento druh borovice je ve skutečnosti mezidruhovým hybridem Borovice lesní a Borovice kleči (kosodřeviny). Má ona jiný vzhled než Borovice lesní: úzký (dokonce i u starých jedinců) kmen s tmavou kůrou, korona stromu není příliš široka má více kuželovitý tvar, a tento druh má také tmavější listí (jehly) a nesymetrické šišky. Rezervace byla zřízena v roce 1937, a v roce 1959 stanoviště Borovice blatky stalo se opět rezervaci. A právě tehdy věk nejstarších exemplářů byl odhadovaný na více než 200 let! I přes pokročilý věk stromy jsou nenápadné; věk prozkoumaného exempláře o průměru kmene 26 centimetrů byl určen na 185 let. Na území rezervace kromě Borovice blatky vyskytují se i další chráněné rostliny: Krušina olšová a Rojovník bahenní. Pozoruhodný je výskyt v nížinách nadmořských výškách horského druhu – Starčka Fuchse. Z důvodu neustálého klesání hladiny spodních vod, které způsobuje změnu podmínek v stanovištích, mění se také druhové složení biocenózy.

Rezerwaty przyrody
Rezerwaty przyrody

Rezervace „Vřesovec u Piasečné” má rozlohu 40,16 hektarů, a v tom plocha 12,08 hektarů to bezzásahová zóna. Předmětem ochrany je zde jedinečné přechodné rašeliniště na půdě chudé na živiny a s kolísající hladinou podzemních vod, která je posilována vodou ze srážek, a kde vyskytuji se i místa s plochami rašeliniště rchovištní. Je to rostlinné společenstvo nelesní povahy, rašelinotvorné s mechorosty Rašeliníkovými a Vřesovcem tyřřadým. Takové rostlinné společenstvo je charakteristické pro atlantské klima. Z chráněných a vzácných druhů rostlin na území rezervace vyskytují se také: Rosnatky – okrouhlolistá a prostřední, Plavuň vidlačka, Plavuňka zaplavovaná, Rojovník bahenní, Hrotnosemenka bílá, Suchopýr úzkolistý a jiné druhy suchopýů.

Lesní rezervace „Dubohabřiny u Posady” o rozloze 5,27 hektarů byl ustanoven pro ochranu přírodních dubohabřin, prorůstajících okraj údolí Lužické Nisy, která má povahu soutěsky. Objekt je jedinečný v polském měřítku vzhledem k přítomnosti stromových porostů s lípou a Javorem mléčem. Krajina rezervace má podhorský vzhled i přes blízkost míst významně přeměněných člověkem (Turoszów). Lesy, které rostou na svazích údolí, mají různorodý charakter – od fragmentů s převahou dubu a habru až po lokality s převažující lípou, Javorem mléčem a Javorem klenem. V bylinným a mechovým patře lesa vyskytují se především rostlinné druhy charakteristické pro úrodné půdy listnatých lesů. Na území rezervace vyskytuje se 140 druhů cévnatých rostlin a 8 druhů mechorostů. Je možné zde najít dva chráněné druhy: břečťan (částeční ochrana) a Udatnu lesní (přísná ochrana). V přechodových pruzích okolo lesa a u lesních cest vyvinuly se fragmenty cenných, protože biologicky různorodých keřových společenstev tak zvaných křovinných lemů. Stromy mají 120 – 150 let, a rozměry stromů které kvalifikují je do zahrnutí do ochrany jako pamětní strom dosahují zde cca. 30 exemplářů mohutných dubů, lip a buků. Vyskytuje se zde mnoho druhů ptáků spojených s lesním prostředím.

Rezerwaty przyrody

OSTATNÍ PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI

Hraniční Vrch Čechy nazývaný „Lysým”, což odráží vzhled jeho české části – obrovské, travnaté louky. Jeho severozápadní (polský) vrchol má výšku 616 metrů nad mořem. a tam se nachází rozsáhlý polom s dokonalým výhledem na Bogatyniu a dále až ke Zgorzelci, Pieńsku a Lubani. Svahy Hraničního Vrhu představuje lesní a pramenitý komplex, podobný rostlinným společenstvím horského bučinového patra Sudetů. Potkáme zde rostoucí na kyselé chudé na živiny půdě společenství podhorské doubravy s Dubem zimním, Břízou bělokorou a příměskem buku. Keřové patro tvoří porost složený s Krušiny olšové a Lísky obecné a v bylinným a mechovým patře uvidíme Ptačince velkokvětého a Černýše hajného. V údolích potoků najdeme plochy dubohabrovýho háje a lužního lesa a v pramenité vodě roste mechorost Pramenička obecná.

Graniczny Wierch

Největší v Polsku hromada půdy – zbytky skrývkových hmot z těžby povrchových dolů hnědého uhli „Turów”. Půda je zde uměle obohacena minerálními látkami (minerální a organické turošovské hnojivo MONT), vhodně tvarovaná a odvodňována. Na výsypce je vysazován les. Vyvinuly se zde specifické nelesní stanoviště, ve kterých vhodné místo pro život nacházejí vzácné druhy ptáků např. Kulík říční, Dudek chocholatý, Skřivan lesní, Bělořit šedý a také druh zahrnutý do Polského seznamu ohrožených druhů Čečetka zimní. Jsou zde draví ptáci – Luňák hnědý, poštolka, občas sem zalétá Čáp černý. V početných vodních tůních žijí a rozmnožují se vzácné druhy obojživelníků, mimo jiné: čolek velký a horský a Kuňka obecná a také vzácné druhy vážek, mimo jiné Vážka hnědoskvrnná a Vážka podhorní.

Obiekty przemysłowe w Bogatyni-Elektrownia Turów

Mezí Porajowem a hraničním Trojmezím nacházejí se dubové aleje, které tvoří výjimečné staré duby, které původně porůstaly… náspy kolem rybníků. Před několika staletími v údolí Lužické Nisy u Porajowa a Sieniawky existovaly chovné rybníky. Na začátku 20. století byly osušené a zaměněné na zelené plochy a hospodářskou půdu a jen díky přítomnosti starých dubů je možné označit hranice
neexistujících vodních nádrži.

Zahrnují slepá ramena v údolí Lužické Nisy na sever od Toporova. Olšina je les rostoucí na neustále amokřeném nebo bahnitým území. Hlavními druhy stromů, které mohou růst v takových podmínkách jsou olše: šedá a pkavá, vrby a jasany. Stromy zde rostou na vysokých chomáčích vytvořených mechorosty rašeliníky a ostřicemi, a obklopených vodou. V bohatém patře křovin vyskytují se: Černý rybíz, kalina, krušina, střemcha, dřín, Bez černý a Bez červený. Je možné zde potkat jak vodní rostliny jako je např. Stulík žlutý, Voďanka žabí, Šípatka střelolistá nebo Žebratka bahenní, tak i rostliny trvale zamokřených území: Kosatce žlutého, Pupečníka obecného nebo Mochnu bahenní. Toporovské olšiny představují vhodné prostředí pro mnoho ptáků mimo jiné: Čápa černého, Hohola severního (druh kachny která má hnízdo v dutině stromu ve výšce skoro 20 metrů nad zemi!), Luňáka hnědého a Luňáka červeného. Je to skvělé stanoviště pro obojživelníky a plazy včetně Rosničky zelené a Zmije obecné. Před olšinami, od památníků ll Polské Armády v Prędocicach (Toporově) směrem k bývalému panství Tormersdorf vede nádherná alej, tvořena 80 stromy. Rostou zde lípy a habry o průměru kmenů větším než 200 centimetrů. Alej od roku 1993 je chráněna jako přírodní památka (č. 1338). Staré stromy to skvělé stanoviště pro mnoho druhů zvířat: savců – Kunu lesní a Kunu skalní nebo netopýrů, ptáků např. sov, a také hmyzu – Páchníka hnědého nebo Roháče obecného.

Olsy Toporowskie -Kuna domowa

Těžba drtí (štěrku) změnila vzhled řeky – velká vodní plocha je obklopena břehy o různorodých tvarech a výškách. Na strmých svazích stavějí svá hnízda – Norky evropské – Břehule říční. Na stromech sedí čichajíc na ryby kormorány a ve větvích nad vodou je možné spatřit skryté a mistrně upletené hnízdo moudivláčka. Ráno a večer z houštin u řeky je slyšet monotónní hlas cvrčilky. Často ho doprovází Ropucha krátkonohá a malá zelená žába – Rosnička zelená – jediný v Polsku obojživelník z rodiny Rosničkovitých.

Na čedičových svazích Ohnivé Hory rozřezané vodami řeky, rostou fragmenty javorovolipového lesa s popínavou rostlinou chmelem v křovinném patře a Jaterníkem v bylinným patře. Mezí stromy je vidět čedičové výchozy – skupiny skal a kamenů se skalní flórou mimo jiné s Osladičem obecným. Neregulovaná řeka s čistou vodou proudí zde jednou pomalu s meandry jindy zas rychlé spěchá po skalách. V čisté vodě plují Mihule potoční a četné roste zde Lakušník vodní. K nejcennějším rostlinám patři nezelený druh lesní orchideje (vstavače) Hlístník hnízdák. V korunách stromů je možné spatřit Šoupálka dlouhoprstého a Brhlíka lesního a také několik druhů datlů. Na okolních loukách potkáme motýle Modráska očkovaného a Modráska bahenního a vážku Klínatku rohatou.

Przełom Czerwonej Wody

Soustava vodních ploch v severní části obce, u katastrální hranice s obci Jerzmanki. V minulosti chovné rybníky do kterých nyní zřídka jsou vysazovány ryby a které jsou obklopeny starými stromy: přírodními památkami duby a lípami. Některé rybníky zarůstají vegetaci, bahenními rostlinami, což vytváří příznivé podmínky pro hnízdění Jeřába popelavého. Hnízdí zde nebo pravidelně hleda potravu mnoho chráněných a vzácných druhů dravců a vodního ptactva, mimo jiné: Včelojed lesní, Luňák červený, Luňák hnědý, Orel mořský, Orlovec říční, Moták pochop nebo Čáp černý. Mělké rybníky jsou vhodné pro vývoj obojživelníků a plazů, včetně početné Rosničky zelené.

Velký lesní komplex s pastvištěmi Čápa černého, který vyhýbá se lidem a živí se malými rybami které loví v čistých mělkých vodách. Hranici lesa určuje Kočičí Potok ve kterém do Druhé světové války bylo možné najít mlže, který vytváří sladkovodní perly – Perlorodku říční. Kočičí Potok má povahu podhorské řeky. Její koryto nebylo regulováno celé půlstoletí a díky tomu zde mohly se opět vytvořit přirozené přírodní podmínky. V údolí Kočičího Potoka vyskytují se chráněné druhy rostlin: Prvosenka vyšší, Konvalinka vonná, Kalina obecná nebo Krušina olšová. Bohaté a rozmanité lesní stanoviště podporuje výskyt početných druhů ptáků a netopýrů, včetně Netopýra řasnatého a malé sovy Kulíška nemenšícího.

Las Miedziański

Soustava chovných rybníků, o které první zmínka pochází z roku 1329. Koncem 15. století Parowskie Rybníky staly se majetkem města Zgorzelec a z jeho iniciativy vznikla cela řada nových vodních nádrží. Do dnešního dne jsou v nich chovány kapři, linii a štiky, a nepříliš intenzívní hospodaření přispívá zachováni biodiverzity vodních ekosystémů. Je to ptačí útočiště o polském významu. Rybníky využívají četné druhy ptáků jako místo pro odpočinek během jarních a podzimních letů. Kolem rybníků rozpínají se rákosí a rašeliniště, které jsou místem hnízdění mnoha druhů ptáků, mimo jiné Husy velké, rákosníka, bukače, cvrčilky, bekasiny a sluky. Na tůních rybníků je možné spatřit četné perkozy, labutě, čírky a ostatní kachny, a u břehů a nad vodou čichají dravci: Orel mořský, Luňák červený, Orlovec říční, Ostříž lesní. Okolní bažiny, mokřady a rašeliniště prospívají vzácným druhům rostlin jako je např. Bahnička trsnatá, Skřípina kořenující, Hrotnosemenka bílá, různé plavuně, Všivec lesní, Leknín bělostný.

Jedná se o kyselé bučiny vyskytující se v nižších nadmořských výškách, rostoucí na chudých na živiny půdách. Buk je zde dominantním stromem, ale potkáme tam také nepříliš četné duby a habry. Buky podle lidových přesvědčení jsou stromy, do kterých neuhodí blesk – jsou symbolem bezpečnosti. Patro mechů a bylin je chudé: hlavně roste zde Brusnice borůvka (černá borůvka), charakteristická Bika bělavá a také Sedmikvítek evropský a Bukovník kapraďovitý. Rostou zde také chráněné druhy rostlin: neobvyklá kapradina Žebrovice různolistá a Barvínek menší.

Buczyna Bielawska

Mimořádně cenné, protože dnes už vzácné, malé vodní toky, velmi málo přeměněné člověkem. Plují klidně, obklopené bažinami a lužními lesy. Lužní les roste na pravidelně zaplavovaném území u řeky; je podmáčený s četnými rybníky a s charakteristickými shluky vegetace. V takových podmínkách je možné narazit na bobry a vydry a také zajímavé bezobratlovce např. vážky Klínatku rohatou, Páskovce kroužkovaného, Klínatku obecnou a Motýlici lesklou a obecnou. Také obojživelníci nají zde výborné místo pro rozmnožováni. V čistých vodách je možné spatřit pstruhy obecné (potoční).

Rozsáhlé podmáčené louky které jsou zarostlé hustou vegetaci. Tyto louky za své jméno vděčí majestátním jeřábům, které velmi ochotně hledají zde potravu a které je zde možné pozorovat na jaře během toku kdy předvádí svatební tanec. Je to také výborné stanoviště pro druhy jako je Bekasina otavní, Chřástal polní, Bramborníček černohlavý nebo husy. Zajímavými obyvateli Luk na Jeřábu jsou velké a plaché savce – bobry. Odsunuté z oblasti spadající pod Lesní Zprávu Węgliniec rodiny bobrů našly tady skvělé životní podmínky. Jejích nory můžete zahlédnout během procházky. Bobry dokážou během krátké doby zlepšit vodní podmínky na daném území: stavením přehrad z kmenů a větví stromů (listím a malými větvičky se živí), přirozeným způsobem zvedají úroveň hladiny podzemních a povrchových vod. Na květech a cestách je možné pozorovat barevné denní motýly Žluťáska řešetlákového a Bělopáska topolového (druh vzácný v Polsku).

Łąki na Żurawiu

Vedle rozpadajících se budov panství, těsně u státní hranici s Českou Republikou nachází se rozsáhlý park z první poloviny 19. století. Navzdory tomu že je zanedbaný pořad je zřetelná parková myšlenka, a v samotném parku je mnoho impozantních pamětných stromů, mimo jiné Jasan ztepilý o obvodu kmene 630 centimetrů, Jilm horský o obvodu 583 centimetrů, Zerav západní (thuja) o obvodu 140 centimetrů, štíhlý a vysoký Topol bílý a věkové duby, lípy a javory. Park se nachází v těsné blízkosti řeky Witki (Smědé), na které je umístěná vodočetná lať Regionálního oddělení vodohospodářské správy.

Nachází se v jižní části města mezí Červenou Vodou, kolejemi železnice a Lužickou Nisou. Je to park obklopující zámeček ve Francouzské ulici z první poloviny 18. století (Panství Újezd). Park představuje rozšíření lokality Natura 2000 Soutěska údolí Lužické Nisy, dosahující až k oblastem zvodňě a filtračním rybníkům. Je částečně upravený, jsou zde procházkové aleje a poblíž školních budov Středních odborných škol také lesní naučná stezka. V parku jsou poměrně velké skupiny starých stromů, travnaté plochy a porost typický pro podmáčené břehy řek. V parku rostou pamětní stromy Duby letní a buky, kromě toho staré habry a lípy. Je možné zde pozorovat typické pro parky druhy ptáků: kosy, drozdy, sýkory. V podmáčených oblastech lužních luk roste mimo jiné: Dymnivka dutá a v hustém porostu útočiště nachází vodní ptáci a obojživelníci. Večer na okrájí lesa nad vodou loví netopýři: – Netopýr večerní, Netopýr rezavý a Netopýr vodní.

Park Ujazdowski

Pozůstatky tohoto bývalého parku dnes se nachází v údolí znečištěného potoka. Dochovalo se zde mnoho zajímavých a vzácných druhů stromů jako je např, jilm a habr. Pozoruhodný je exemplář rozrostlého kvetoucího břečťanu a pamětní strom – několik set let starý Dub letní o obvodu kmene 6 metrů.

V údolí řeky Lužické Nisy (jihozápadně od centra města Zgorzelec) stejně jak území nad říční nivou od železničního viaduktu až ke Kulturnímu Domu je toto území součásti lokality sítě Natura 2000 Soutěska údolí Lužické Nisy. Rybníky přikrývají vodní řasy a Závitka mnohokořenná – vodní rostliny typické pro stojaté vody. Mezí nimi vykukují žluté pupeny květů stulíka. Bažiny kolem rybníků tvoří Rákos obecný, Orobinec širokolistý a Orobinec úzkolistý, zřídka Puškvorec obecný. Mělké stojaté nebo pomalu protékající vody a vegetace na jejím břehu představuje vynikající místo pro rozmnožováni se obojživelníků, včetně čolků a rosničky. Taková stanoviště velmi ochotně navštěvují velké vážky: Vážka černořitná a Vážka ploská.

Oblast zahrnuje chovné rybníky s bohatou vodní vegetací a bažinami a v nejbližším sousedství lužními lesy a olšinami, ve kterých potkáme četné památné stromy. V okolí rozkládají se vrbové houštiny, rákosiny, chrasticové a ostřicové bažiny a zaplavované louky. Rostou zde dva druhy orchideji: Prstnatec májový a Bradáček vejčitý, četné vodní a bahenní rostliny např. Leknín bílý, Šmel okoličnatý, Kosatec žlutý, a na březích Blatouch bahenní. Kvete zde a dává plody chráněna Kalina obecná a Krušina olšová, a pod nimi rostou kapradiny. Na tom bohatém stanovišti vyskytuje se mnoho druhů vodních ptáků např. Potápka roháč, Lyska černá, Labuť velká a také druhy typické pro bažiny a louky jako je Čejka chocholatá.

Stawy Łagowskie

Na jejích suchých a úrodných jižních a západních svazích od uzavřeného lomu k jezeru Witka rostou dobře zachovalé dubohabřiny (mezofilní, úrodné lesy). Poblíž lomu roste mimo jiné Trnka obecná s jedlými plody nebo Bukvice lékařská (čistec lékařský). Potkáme zde vzácné rostliny: orchidej Hlístníka hnízdáka, Trávničku přímořskou, Kručinku barvířskou – kdysi velmi důležitou pro barvení textilií, zdroj žlutěoranžového barviva, a také vzácnou rostlinu z rodiny Miříkovitých – Smldník olešníkovitý (olšovníkovitý).

Meandry Smědé

Meandry Smědé jsou přírodní rezervací vyhlášenou 1. července 1998 na ochranu krajinářsky hodnotného území údolní nivy řeky Smědé (pol. Witki) s vyvíjejícími se meandry a slepými rameny a štěrkopískovými náplavy. Má chránit přirozený charakter říčního koryta se společenstvy rostlin a živočichů mokřadů, říční nivy a svahového lesa. Rezervace má rozlohu 137 hektarů, leží v nadmořské výšce 220 – 280 metrů, nachází se v katastrech obcí Višňová a Černousy. Součástí chráněného území je také Dubový rybník, ornitologicky významná lokalita severních Čech. Geologicky se území nachází na rumburské žule a kvarterních sedimentech.

meandry witki
meandry witki
meandry witki

Z celkové rozlohy 137 ha připadá 17,2 ha na lesní půdu. Na sutích zde rostou dub zimní a dub letní, dále lípa srdčitá, lípa velkolistá, jilm vaz, javor klen, habr, jeřáb, jasan, jedle a bříza. V mokřadech roste olše lepkavá, vrba bílá, jíva trojmužná, jíva ušatá, topol osika, brslen evropský, kalina obecná, střemcha hroznatá, bez černý, bez červený, byl zde vysazen smrk, modřín, borovice lesní a keřík lýkovec jedovatý. V lesích roste lilie zlatohlavá, dymnivka dutá a dymnivka borovitá, konvalinka vonná, pryšec sladký, samorostlík klasnatý, kruštík širokolistý, zvonečník klasnatý, v mokřadech a ve vodě je to ďáblík bahenní, rákos obecný a hvězdoš kalužní. Přímo v říčce Smědé roste kromě běžného hvězdoše háčkatého také z našeho území zatím téměř neznámý hvězdoš hranoplodý.

Vyskytuje se zde velmi vzácný pavouk slíďák popelavý, žijící na písčitých náplavech pouze na třech místech v ČR, dále vzácný pavouk druhu Marpissa radiata. V řece žije mihule potoční a střevle potoční. U dubového rybníku hnízdí také vzácný jeřáb popelavý. Rezervace byla zřízena k ochraně přírodního rázu údolní nivy podhorské řeky s přirozeně se vyvíjejícím říčním korytem, se slepými rameny a s fenoménem štěrkopískových náplavů. Součástí chráněného území je též rybník Dubák – ornitologicky významná lokalita severních Čech, a dále ekosystém listnatého svahového lesa nad pravým břehem Smědé (pol. Witki). V podrostu dubolipového háje roste lilie zlatohlavá (Lilium martagon), pižmovka obecná (Adoxa moschatellina), plicník lékařský i tmavý (Pulmonaria officinalis, Pulmonaria obscura) aj. Mokřady u Dubáku jsou lokalitou chráněného ďáblíku bahenního (Calla palustris) a ostřice šáchorovité (Carex bohemica). V údolí Smědé bylo zjištěno velké množství vzácných živočichů – z nich nejméně 40 je zákonem chráněno. Z obratlovců jako příklad jmenujme vydru říční (Lutra lutra), blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus), čolka velkého (Triturus cristatus), z četných zástupců zde hnízdících chráněných druhů ptáků např. bekasínu otavní (Gallinago gallinago), potápku rudokrkou (Podiceps grisegena), sýčka obecného (Athene noctua), rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus) nebo ledňáčka říčního (Alcedo atthis). V posledních letech tu opakovaně zahnízdil evropsky významný druh – jeřáb popelavý (Grus grus). Ve vodách Smědé žije silná populace mihule potoční (Lampetra planeri), z dalších druhů ryb např. mník jednovousý (Lota lota), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) nebo vranka obecná (Cottus gobio). K nejvzácnějším bezobratlým patří pavouk slíďák (Arctosa cinerea), vázaný na štěrkopískové náplavy.

Dubák o rozloze 12 ha patří k největším a nejstarším rybníkům na Frýdlantsku. Historicky je jeho existence doložena již ze 16. století, kdy je zmiňován jako „velký rybník při Smědé“. V polovině 17. století byl pustý, v r. 1664 jej opět již zarybněný získali frýdlantští Gallasové, tehdy pod jménem „Velký“. Rybník údajně vznikl vyhloubením a přehrazením slepého ramene Smědé v místě soutoku řeky s bezejmenným pravostranným přítokem. Na hrázi Dubáku rostou mimořádně mohutné exempláře dubů letních a červených (Quercus robur, Quercus rubra), podle nichž se patrně dnes rybník jmenuje.

Nový prales

Na území Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 „Vápenice-Basa” nedaleko Ještědu v severních Čechách probíhá již od roku 2004 projekt nazvaný „Nový prales.” Spolek Čmelák zde přeměňuje smrkové monokultury téměř bez života na přirozený, harmonický a pestrý les. Již bylo vykoupeno 35 hektarů živořícího porostu, odstraněna část smrků a na jejich místo vysázeno přes 70 tisíc jedlí, buků, javorů a dalších druhů dřevin. Lokalita je součástí evropské sítě chráněných území Natura 2000 a je domovem mnoha druhů chráněných rostlin a živočichů. Na pozemcích Nového pralesa dříve rostly jen smrky. Před padesáti lety je sem nasázel člověk a vytvořil umělou smrkovou monokulturu. Kromě mechu a jehličí jste tam toho moc nenašli. Dalo by se říci, že to byla taková smrková poušť. Přeměnou těchto lesů navracíme druhovou pestrost rostlin a živočichů, navíc nově vzniklý smíšený les lépe dokáže zadržet vodu v krajině a také odolávat nejrůznějším kalamitám, třeba i kůrovcovým. Cílem projektu Nový prales je přeměnit smrkové monokultury na les přírodě blízký, který potom postupně, až mu dáme impuls, ponecháme přírodě. Chceme, aby za dvě stě, třista let vznikl porost, který by se podobal pralesům a dát tak přírodě znovu šanci aby se mohla vyvíjet. Nový prales dnes tvoří šest oddělených pozemků o rozloze 35 hektarů. Změny jsou jasně viditelné. Byla prořezána třetina smrků a do připravených míst bylo dosazeno více než 70 tisíc sazenic původních dřevin – jako jsou jedle, buky, jasany, javory, jilmů a podobně. Tyto sazenice sázeli zejména dobrovolníci. Nový prales je přístupný veřejnosti, a skrz nejstarší část vede i česko-německá naučná stezka, takže lidé se mohou na vlastní oči přesvědčit o proměně přírody a dozvědět se zajímavosti z místní přírody i historie regionu. V Novém Pralese budeme nadále sázet původní dřeviny a v dlouhodobém horizontu bychom chtěli zcelit současných šest pozemků v jeden a vytvořit tak prototyp uměle vytvořeného lesa co n e j p o d o b n ě j š í h o původním pralesům. Vznikne tím nové místo pro přírodu, jak má být – namísto současného pole smrků. A to se v budoucnu vrátí našim dětem a dětem našich dětí. Vznikne tím modelový objekt pro obnovu jiných mladých smrkových monokultur a místo pro život pro rostliny a živočichy, kterým hrozí vyhynutí.

Nowa puszcza
Nowa puszcza

Mokřady Jablonné

U Jablonného v Podještědí v severních Čechách na okraji Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 „Horní Ploučnice” vytváří Spolek Čmelák projekt nazvaný „Mokřady Jablonné”. Ze zanedbané a zarostlé plochy s černými skládkami vzniklo malebné místo pro lidi i pro přírodu. Útočiště zde nalezly chráněné rostliny a živočichové a zároveň je tento mokřadní park vyhledávaným místem k rekreaci a odpočinku. Dnes zde naleznete soustavu tůní, dřevěné chodníky, mola, lavičky, naučné cedule a mnoho dalšího. Čmelák od roku 2005 proměnu připravil a realizoval s podporou sponzorů, nadací a stovek dobrovolníků. Právě výkupy podobně zdevastovaných lokalit a jejich přeměna na hodnotná místa pro lidi i pro přírodu, je hlavní činností naší organizace.Jak vypadají Mokřady Jablonné po revitalizaci? 8 hektarů pozemků, které tvoří soustava osmi vyhloubených tůní, podmáčené louky, mokřady a lužní olšový luh včetně dvou potoků na kraji města Jablonné v Podještědí.

Kromě toho zde se nacházi:

  • opravená páteřní cesta
  • 435 m haťových chodníků,
  • 40 dubových šlapáků,
  • 3 štěrkové náspy, dřevěná a kamenná mola – lokalitu lze projít suchou nohou
  • lavičky, stůl, odpadkové koše
  • naučný okruh včetně interaktivní části,
  • duté kmeny na prolézání pro děti

Fauna a flora – – nové úkryty pro živočichy: ještěrkovník, sovník,netopýří budky, hadník – vysázeny kosatce sibiřské, kosatce žluté a ďáblík bahenní, dále puškvorec, máta vodní, žabník jitrocelový a kyprej vrbice)
– domov, zde našlo mnoho živočichů: ledňáček říční, čolek obecný, skokan hnědý, rosnička zelená, ondatra pižmová a další Pravidelná každoroční péče
– ruční vytrháván orobince z tůní – pravidelně vytrháváme orobinec z tůní, aby zcela nezarostly a aby ledňáčci, užovky, skokani, ondatry a další živočichové nepřišli o svoje domovy.
– ruční sečení luk – každý rok louky kosíme, aby šanci k životu dostaly i méně průbojné druhy rostlin, jako jsou ďáblík bahenní, kosatec sibiřský a kosatec žlutý.
– pravidelný úklid a údržba

Mokradła Jabłonne
Mokradła Jabłonne
stopka